Sarafina

5. srpna 2015 v 12:31 |  Povídky a příběhy
"…..A ne abys lezla na půdu!" křikla za mnou máma, když s tátou odjížděli do divadla. Jasně že na půdu nepůjdu. Docela se tam bojím. Občas odtamtud slýchávám divné zvuky. Takže nic nechci riskovat. Radši se uvelebím u počítače a nějak se zabavím. Jdu na facebook. Vtom mi tam napíše Eliza:
"Tak co, jsi doma sama?"
"Jo jasně, minimálně do jedenácti" odpovím.
"To je super! Být tebou konečně bych šla na u vaši prokletou půdu ;)"
"Já teda ne, dnes jsem tam zase něco slyšela!"
"ty jsi teda strašpytel"
"Ne nejsem. Jenom, kdo ví co tam je."
"Určitě něco super"
"Já si myslím, že spíš něco co mi urve hlavu"
"Nebuď paranoidní"
"To nejsem. Prostě tam nejdu a basta!"
"Jak chceš"
"Tak čau"
"čau"
Grr, občas mi už Eliza leze krkem. Pořád by nejradši lezla po všech sklepech, jen aby tam něco objevila. Chtěla i k nám na půdu, ale to jsem jí jednak zatrhla já, i moje mamka. Nepřeje si abych tam chodila. Nevím proč. Nikdy mi to nechtěla říct. Už párkrát jsem sebrala odvahu ale jen, co jsem si stoupla před dveře vedoucí na půdu, tak jsem tu odvahu hned pustila na zem. Mám dojem, že tam rodiče něco skrývají. Třeba démona, nebo šíleného sourozence. Těžko říct. Spíš se přikláním k variantě šíleného sourozence. Protože slýchávám, jak tam něco mlátí do trubek.

Hodiny ukazují jedenáct hodin, jdu spát. Doufám, že rodiče budou tišší. Když se vzbudím v půlce noci, dlouho pak usínám. Propadám se do říše spánku.
Vtom mě něco probudí. Něco mlátí do stropu. Naneštěstí jsem totiž nad půdou. Takže vím že je to jen můj šílený sourozenec (nebo co je to zač)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama