Proč jsou andělé nebezpeční

9. ledna 2016 v 16:16 | KrysaTheStrange, Peris |  Povídky a příběhy
Takže OK, příběh (jestli se tomu dá tak říkat) může začít?
Jdem na to!
Jak jistě víte, tak existují andělé. Jenže co se stane s tím co se vzepře Bohu? Potrestají ho. Bůh je totiž rád vlivný a nerad vidí zrady a přestupky. Z nějakého důvodu si myslí že je nejlepší na světe a nikdo ho nemůže překonat. Blbost! Archanděl Ed se mu postavil. Potrestal ho tím nejhorším. Ed neměl všude roztrubovat že Bůh je hnusný hajzl co se vyžívá v utrpení lidí.
,,Ty ses mi chtěl vzepřít?!" řekl mu tehdy Bůh a zatratil ho.
Napřáhl nad něj ruku a zohavil ho.
Ed se stal člověkem....ale ne tak úplně. Z jeho očí mu tryskala krev, kdykoliv si dovolil plakat. Jeho ústa byla sešitá.
Když ho Bůh zošklivoval, tak Ed chtěl výt, chtěl plakat, chtěl Bohu podívat do očí. Ale nešlo to.
Pak ho Bůh poslal na zem s několika schopnostmi a s dortem v ruce.
,,Ústa nikdy nepřetrhneš" upozornil ho zlověstně. ,,Ani když budeš sebevíce litovat"
Chtěl další duše v nebi.

Ed přistál na chodníku před panelákem. Už už si chtěl postěžovat, ale pak si vzpomněl na svá zašitá ústa. Postavil se a kopl do kamínku na cestě. Lidi na něj nepokrytě zírali. Pročpak by taky ne? Pak pohlédl na dort ve své ruce a na nutkání v hrudi.
* * *
Lisabelle se chystala do postele. Vklouzla do noční košile a zadívala se na nebe za sklem. Povzdychla si, zalezla do postele a zhasla lampičku.
Když už už usínala, tak uslyšela slabé ťukání na okno. Otevřela doširoka oči. Ťukání zesilovalo. Obrátila zrak k oknu. Stál před ním nějaký kluk přes dvacet. Tlumeně vyjekla. Byl totiž naprosto znetvořený! Kluk se na ni omluvně usmál a ukázal na dort ve své ruce. Pak se teprve všimla černých křídel, které měl na zádech. Mocně s nimi máchal.
Vtom uslyšela jeho hlas ve svých myšlenkách. ,,Ahoj, já jsem Ed. Přinesl jsem ti dort" řekl a celou větu podtrhl dalším usmáním. ,,Já jsem Lisabelle" hlesla a něco ji přinutilo otevřít okno. Ed vletěl dovnitř a dopadl na postel. ,,Tady máš ten dort" ozval se jí v hlavě. Dívka dort roztřeseně přijmula. ,,,Děkuji" šeptla a s pochybami se podívala na dort. Byl šlehačkový.
,,tak si dej! Je moc dobrý!" vybízel ji Ed. Dívka přikývla a zakousla se do něj. Fakt byl výtečný. Jako smyslů zbavená jedla dort dál. Ed lítostivě nakrčil obočí a pak vzal Lisabellin krk do rukou. Slabě vykřikla. ,,Promiň. On mě k tomu nutí!" ozval se jí naposled v hlavě. Pak jen trochu víc stiskl a svými ostrými nehty jí probořil krk. Dívka zalapala po dechu. Umírala. Ed začal ronit krev. Lisabellin krk také.
Pak ji Ed pustil, jako by ho popálila. Dívka stále neumírala. Tak se napřáhl a rozdrtil jí i hrudník. Konečně konec dívčiného nekonečného trápení.
Chvíli se nad ní jen tak skláněl a plakal.
Pak dovnitř vtrhl její otec. Ed se polekal. Muž nejdřív pohlédl na něj a pak na jeho mrtvou dceru. ,,Promiňte, On mě k tomu nutí!" zaplakal otci a odletěl.
* * *
Bůh si mezitím nahoře mnul ruce. Ed zabil už šest lidí. Bylo ale trochu mrzuté jak se jim omlouval. Proto ho zbavil schopností.
* * *
Ed dřepěl před svou sedmou obětí, která byla zatím živá. Bylo to sedmileté dítě. Už už se mu chystal sdělit že se mu omlouvá, ale najednou mu došlo, že to nejde. Vykulil oči. Pak si všiml tužky a papíru. Vrhl se pro ně a rychle tam načmáral:
,,Promiň. On mě k tomu nutí. Já jsem jen jeho loutka."
Dítě si vzkaz udiveně přečetlo a Ed mu zanořil ruku do vnitřností a vytáhl pulsující srdce. Sedmá obět padla.
* * *
Ed si plnohodnotně uvědomil, že přišel o všechny schopnosti kromě létaní. Bůh nejspíš nechtěl, aby se omlouval. S tím se Ed nesmířil. Klidně i budu pro omluvy trpět, řekl si, vzal do rukou nůž a do hrudi si vydral známá slova. Bolelo to, ale on to překvapivě dobře snášel.
* * *
Když šel Ed hledat třináctou oběť, tak ho zaujala jedna dívka v kostele. Složil tedy křídla a vykročil za ní. Zrovna se modlila. Přistoupil k ní a poklepal jí na rameno. Dívka vzhlédla. Přečetla si slova na jeho hrudi a pochopila. ,,Ty jsi ten vrah že ano?" řekla beze strachu. Ed smutně přikývl. Dívka se zamračila a začala zpívat kdejaké náboženské písničky. Ed pozvedl jedno obočí - to si zase vybral blázna!
Protočil oči a vrazil holce ruku k místu, kde by mělo být srdce. Dívka zbledla a zalapala po dechu. Byl konec. Ed si znovu poplakal a už už chtěl odejít, když v tom dívka začalo znovu zpívat. Ed se polekal. Zpívala jako šílená o Bohu. A pak se na Eda vrhla.
Ed se bránil, ale proti ní neměl šanci. Roztrhl ústa k výkřiku. Najednou dívka umlkla a padla k zemi.
Do Eda udeřil blesk. Bůh ho potrestal za to že vykřikl.
Od té doby se plahočí světem, zabíjí, je Bohova loutka, ale slova na jeho hrudi jsou pořád tam.
Oběti měli pokaždé šanci si ty omluvné slova přečíst, doufej že tobě se té pocty nikdy nedostane...
 

Sarafina

5. srpna 2015 v 12:31 |  Povídky a příběhy
"…..A ne abys lezla na půdu!" křikla za mnou máma, když s tátou odjížděli do divadla. Jasně že na půdu nepůjdu. Docela se tam bojím. Občas odtamtud slýchávám divné zvuky. Takže nic nechci riskovat. Radši se uvelebím u počítače a nějak se zabavím. Jdu na facebook. Vtom mi tam napíše Eliza:
"Tak co, jsi doma sama?"
"Jo jasně, minimálně do jedenácti" odpovím.
"To je super! Být tebou konečně bych šla na u vaši prokletou půdu ;)"
"Já teda ne, dnes jsem tam zase něco slyšela!"
"ty jsi teda strašpytel"
"Ne nejsem. Jenom, kdo ví co tam je."
"Určitě něco super"
"Já si myslím, že spíš něco co mi urve hlavu"
"Nebuď paranoidní"
"To nejsem. Prostě tam nejdu a basta!"
"Jak chceš"
"Tak čau"
"čau"
Grr, občas mi už Eliza leze krkem. Pořád by nejradši lezla po všech sklepech, jen aby tam něco objevila. Chtěla i k nám na půdu, ale to jsem jí jednak zatrhla já, i moje mamka. Nepřeje si abych tam chodila. Nevím proč. Nikdy mi to nechtěla říct. Už párkrát jsem sebrala odvahu ale jen, co jsem si stoupla před dveře vedoucí na půdu, tak jsem tu odvahu hned pustila na zem. Mám dojem, že tam rodiče něco skrývají. Třeba démona, nebo šíleného sourozence. Těžko říct. Spíš se přikláním k variantě šíleného sourozence. Protože slýchávám, jak tam něco mlátí do trubek.

Hodiny ukazují jedenáct hodin, jdu spát. Doufám, že rodiče budou tišší. Když se vzbudím v půlce noci, dlouho pak usínám. Propadám se do říše spánku.
Vtom mě něco probudí. Něco mlátí do stropu. Naneštěstí jsem totiž nad půdou. Takže vím že je to jen můj šílený sourozenec (nebo co je to zač)

Doba článků

3. srpna 2015 v 20:26
Jenom taková malá informace: články se budou vycházet následovně:
na 7 dní - 2-3 články
to je vše :D
 


Životní styl

3. srpna 2015 v 14:15 |  Názory a témata
Čaaau lidi!
Ať přemýšlím, jak přemýšlím. Nemůžu dostat z hlavy to, že kdybychom chtěli žít naprosto zdravě, tak by to ani nešlo. Proč? Museli byste se starat o svůj jídelníček, tělo, zdraví...
No to by nešlo. Protože kdyby jste se starali o to, kolik má co kalorií, sacharidů, vitámínů a já nevím čho dál, tak byste si ani oběd neuvařili.
Kdyby jste se starali o své tělo. Tak byste se museli starat o vlasy, mazat se krémy, dávat si masky. A víte jak by to bylo časově náročné a drahé? Hodně.
A zdraví? Nemohli byste vyjít ven z domu. Ba ani byste nemohli být v tom domu. Museli byste být v betonovém krytu, nebo v jeskyni (páni, tam je v zdoušek!).
Takže, nic by se nemělo přehánět

Úvod

3. srpna 2015 v 13:58
Čaau lidi!
Čau všichni, moje jméno je Krysa The Strange a já vás vítám u tohoto blogu. Nijak moc jsem si neurčila, o čem budu psát. Ale mám tu hrubé obrysy:
v Vtipyyy
v Povídky, fan art.
v Názory, témata
v Tipy atd.
Takže to by byl úvod. Pokud chcete někdy napíšu 24 faktů o mně. Rozhodně se ozvěte v komentech
S pozdravem

Krysa The Strange Smějící se

Kam dál